Ráno vstanu ze spartakiádního lehátka. Jdu si vyčistit zuby Odolem. Pak vysprchovat a umejt si hlavu Lybarem, dnes už Septonex nepotřebuju. Namáznu nohy Alpou a zasypu se Batoletem. Pak se jdu oblíknout do tesilek, nazuju Botasky. Nasadím Primky a zamknu byt klíčem od Fabu. Musím máknout už mi jede Karosa. Ujela. No co nakopnu svojí Jawu a už si to drtim do práce, akorát se musím stavit v Benzině. Makám v Tesle jako elektrikář a je nutný stihnout minimálně oběd. Po práci se pojedu vykoupat, dneska si vezmu duši od Zetoru. Zítra půjdu na koncert Olympiku. Mám doma ve skříni od Jitony sako z OPéčka, tak budu slušnej! Koupil jsem ho v Kotvě. No nic už musim. Jdu si koupit karbanátek do Jednoty.

A tak mě napadlo že bych tu součástku do notebooku mohl koupit přes firmu. Ušetřím tak peníze za daň a každá stokoruna se počítá. Přes internet jsem si objednal zboží, jednalo se o ramku. Paráda budu mít k tý půlce ještě jedno giga. Nebudu se muset starat o počet otevřených oken. Dělám nějakou tu grafiku, tam se každý mego počítá. Tři stovky, hmm. Hezky vydělám. Beru číslo objednávky se statusem - zboží je na skladě, můžete si jej vyzvednout a spěchám na metro. Vlítnu do prvního vagónu s jistotou, že jede správným směrem. Ještě přestup na tramvaj a jsem před obrovským skladem, kde je obvyklé hemžení lidí, nejsem tu poprvé. Trochu mě překvapila dlouhá fronta ke dveřím. No stoupnu si do ní. První překvapení, u dveří se fronta pouze točí. Její konec je u druhých dveří venku. Ups, to znamená dvakrát tak dlouhá. Ale jsou tu profíci, půjde to rychle. Pán poskočil ve frontě v bodě zlomu, přitom se na mě vesele podíval. Četl jsem mu z očí, že se baví mým poznáním pravdy. Jde to rychle. Při čekání k pánovi za přepážkou se mi hlavou honí, co všechno se mi stane. Určitě bude nějaký zádrhel a nedostanu to. Vždycky to tak je. Nesmím se těšit, ať to vyjde. Ale stejně, je to na firmu, jak poznají, že jsem z ní. Ubezpečování sekretářky, že mám ten papír a komu by to asi tak dali mě moc neuspokojilo, chtěl jsem si vzít alespoň razítko. Jsem u diskrétní zóny, pán na mě kývne a přistupuju. Dobrý den, jdu si pro toto zboží. Notebook sebou mám, chtěl bych tu ramku vyzkoušet. To nepůjde, dozvěděl jsem se obratem. Zboží jste už zaplatil. To bude komplikované. No, co se dá dělat, budu spoléhat na to, že tomu trošku rozumím a že jsem se několikrát ubezpečoval o své volbě. Tak já si jí vezmu a budu doufat. Toto slovo "doufat" jsem vylovil v paměti, kdy si soused zabouchnul dveře a psal mi sms, zda mu půjdu otevřít. V té době jsem byl na sjezdovce na horách, naštěstí jsem jel ten den domů, tak čekal pouhých deset hodin. Doufal skoro marně. Tak mi dejte pořadový lístek, mám problémy na něco se těšit. Dejte mi váš občanský průkaz. Hbitě jsem jej podával. Chvilka napětí. A je to tady. Zboží vám nemůžeme vydat. Trapná otázka proč, napůl jsem to přeci čekal. Nejste v rejstříku jako odpovědná osoba. Hmm. Jste jednatelem? No nejsem, odpověděl jsem. V hlavě mi projela představa jak šéfa tahám do krámu, že chci ramku. Tak co budeme dělat. No pokusím se zavolat do firmy. Kouknul jsem na hodinky, šest hodin, vím jak holky na recepci přešlapují aby utíkaly domů. Samozřejmě to nikdo nebral. Pán položil sluchátko a mě se život ztenčil. Jak já jsem chtěl dneska pracovat, jak by mi to šlo! Chvilku jsme se bavili o mé hlouposti a výsledkem bylo zoufalé přemluvení k dalšímu telefonátu. Zase nic. Co mám tedy dělat? Ptal jsem se tupě. Slunce zapadlo ani hvězda nesvítila. Přeci to nevzdám. Vždy je nějaké řešení, vždycky! Přemejšlej, přemejšlej. Ve vedlejší místnosti bouchly dveře a soukolí mých koleček v hlavě se poposunulo. Musím se vzdát dneška, ale zítra vyhraju. Trpělivost je ctností vítězů. Šlo by tedy tu ramku poslat kurýrem do firmy? Když tenhle papír nestačí. Ano chápu, že kdyby ho někdo našel, mohl by si vyzvednout zboží. Je hezká tahle ochrana zákazníků, je mi teď na prd. Měli by chránit voly jako jsem já. Pominu-li, že jsem nedávno ztratil peněženku a chloubou mé kapsy je nová občanka. Ano, to by šlo, odpověděl. S ironickým pocukáním víčka jsem polohlasně špitnul, že si to v tý firmě stejnak vyzvednu sám. Pán to zaslechl a odpověděl. To už pak není naše starost. Dobrá. Pošlete to kurýrem, kolik to stojí. Předestírám, že na mém kontě mi po nákupu zbyly tři stovky a nesměl jsem do mínusu. Sto šedesát. Beru! Začal jsem si rozepínat kapsu bundy a pán zároveň cosi cvakal do počítače. K jeho překvapení jsem vytáhnul kreditku. Údiv. Tak to jsme tu ještě neměli, to se v účtárně pomějou. Nojo, je to někdy těžký. Nebudu mu přeci říkat že tím pádem nemám ani na chleba a že mám v kapse stovku z které jsem padesát dlužil kolegovi, který mi půjčil na cigára. Projel kartu, transakce proběhla v pořádku, podpis na lísteček a bral jsem se k odchodu. Bude to prostě zítra. Nic nebudu dělat, ne a ne. Nemůžu. Jsem otrávenej. Tuhle příhodu jsem si ani nepředstavoval, a že jich cestou bylo! Druhý den jsem byl první v práci. Kurýr měl přijet v půl deváté. Dočkal jsem se v deset. Do desíti jsem nic neudělal. Ale vydělal jsem stokorunu na odpočtu z daní. Kdybych si to koupil na sebe, měl bych ramku ještě večer a nic stejnak neudělal, neměl bych stovku a nevstal bych tak brzo a neotočil svůj denní režim správným směrem. Vydělal jsem na tom. Nejen stokorunou, ale masírováním své trpělivosti. Jednou, jednou budu vítěz!

Jednadvacáté století. Informační boom, technologie švihající na náhrobní kameny pánů z patentových úřadů. Ekonomika a chudoba v mezích zákona. Po dvou světových válkách. Po objevech virů a bakterií jako původců nákaz, o kterých ještě mnoho v dalších stoletích neuslyším. Proto mě stále udivuje jedna věc. Proč lidi tak šíleně smrděj a jsou tak špinaví? Jedu metrem a je to jako díra lidských výkalů. Pocházím z vesnice, měli jsme kravičky a králíci a slepice. Něco smrdí a něco ne. Některá zvířata dokonce voněj. Lidi smrděj. Hlavně češi. Cizinec jde poznat i po čuchu. To špína za nehtama, odrbaný kalhoty a holub u nosu, tak to jsme my. Chápu, že parfémy jsou dost drahé, ale stačí deodorant. Ne? Totálně odbouranej mladej kluk s dredama, psem a totálně celej smradlavošpinavej. To opravdu nepochopim co je to za protest proti společnosti. Ještě lepší je jeho kočka. Obarvený háro s breberkama. To taky nechápu, jakoby se líbit chtěla a pak udělá všechno proti tomu. Když si takovýhle dvě kreatury dají pusu v metru, chce se mi opravdu zvracet. Doufám že si budou dávat pozor a nebudou mít děťátko. Dalšího degenere tvora. V jedný zahulený hospě, týpek s vokousanýma nehtama a umolousanou hlavou podivné barvy na mě pokřikoval do inkoustů. Víš co. To jsem šel z nějaké oslavy a stavil se s kamarádama v poslední otevřené hospodě, měl jsem sako. Bože to bylo keců a anarchistických blamáží. Pokusů o setření. Pán z volstrýtu prej. A že tu všechno posereme akorát. Řekl jsem, že to jsou moje montérky a že nemusim bejt špinavej abych proti něčemu protestoval. Také jsem se ho zeptal co dělá on. Prý vysokou školu ekonomickou.. po tom co jsem se zeptal, jestli náhodou tím vyškoleným byrokratem nebude on.. odešel. Tak nevím. Ale už chápu co to je špinavý peníze, šedá ekonomika. No a letim na metro do těch sraček. Jsem hovno, ale čistý!